Ahoj, moji milí čtenáři,
pomalu, ale jistě nám začíná jaro… 🙂 Miluji toto roční období… Konečně se otepluje… Holky začínají chodit méně oděné, což je pro mé rychle se zamilovávající srdíčko vlastně dosti náročné, ale dívá se na to hezky… 🙂 Jsem optimista, ale jako většina věcí v životě, má vše svá pro, ale také proti… No a pro mě jako alergika je jaro v tomto ohledu také trošku kruté… Přiznávám se, že jsem už několik let nebyl na alergologii… Ale… Jak by to asi dopadlo…?! Vzali by mi krev… Pak by mi ještě nakapali na předloktí desítky kapek, pod kterými by mi následně rozpíchali celou ruku… A verdikt? Máte alergii na pyly… Tady máte Zodac (neplacená reklama) a díky čau… Jakožto milovník jehel a doktorů všeobecně si tedy tento zážitek asi nechám i tento rok ujít a holt ty první jarní týdny jako tvrdý muž zkusím přežít… 🙂
Na co mám však v poslední době sílící alergii kromě kvetoucí přírody, jsou lidé…! 🙂 To, že neumí řídit, už vím dlouho… Zvyknout si na to přesto nedokážu… Jelikož bydlím v centru Prahy, ano, ideální volba, když má člověk alergii na lidi a turisty obzvlášť… 🙂 tak začínám zjišťovat, že kromě řízení neumí lidi ani chodit! Modelová situace… Jdete po chodníku… Po kraji vaší pravé strany a proti vám jde skupina roztažená po celém chodníku… A vy buď musíte zastavit, případně seskočit z chodníku na silnici, nebo je prostě zbořit…?! Tak já fakt nevím… A opět se ptám… Jsem kokot já???
O skvělé atrakci do centra města, kterou je sharing koloběžka, se vyjadřovat také raději nebudu… No a cyklisté… To je mé oblíbené téma… Když jedu autem, tak mě vysírají, protože se ideálně motají po mých oblíbených okreskách, a v TOP případě minimálně dva jedinci vedle sebe, aby si mohli povídat…! 🙂 Ale řidiči, buď opatrný a předjížděj je v bezpečné vzdálenosti! Ideálně alespoň dva metry… Aby se chudáčkům, kteří nemají lepší nápad, než jezdit po frekventované silnici pro auta na kole, náhodou něco nestalo…! A paradox… Pak jde člověk zase jako chodec po chodníku… Sluchátka… A zpoza zad ho mine cyklista způsobem, který ho dosti vyděsí a dobře že nedostane řídítko pod žebro…! Já proti cyklistům nic nemám… Za mlada jsem na tom také jezdil a na stará kolena si možná kolo zase někdy pořídím… Ale bude to kolo rozhodně horské a budu jezdit po lesních cestách, kde kolem mě nebude 5x za vteřinu projíždět auto…
Ideální řešení alergie na lidi… 🙂
A nyní zde mám speciální alergii zvanou Organizátor…
Na podzim jsme začali poměrně pravidelně chodit na PUBQUIZ… kdo by to náhodou neznal, tak to se prostě normálně sedí v hospodě, akorát že krom standardního pití piva k tomu dostáváte vědomostní otázky, na které odpovídáte… Jelikož jsem dosti soutěživý jedinec, tak to mám rád a baví mě to… 🙂 Tak jsem to tedy zorganizoval a každý týden jsem jako kapitán svolával tým… Většinou je maximum 8 lidí v týmu… A každý týden to byla opravdu zábava… Jednou hrozí že tam budeš jako kokot sedět sám… Následně že nás bude moc, tak si musíš vybírat, na koho bohužel asi nezbyde místo… A to tě prostě musí bavit… 🙂 Minulý týden se mi po dlouhé době povedlo sehnat místo na PUBQUIZ v naší nejoblíbenější hospůdce… Předem jsme byli domluveni, že nás bude minimálně pět kusů, plus že oslovím sestřenku s přítelem, který také chodí poměrně pravidelně… 🙂 Takže potenciálně sedum kusů…! Jak to dopadlo? Z původních pěti jsem dorazili pouze já + 1 kamarád… A pak nás ještě doplnila sestřenka… 🙂 Takže nakonec tři kusy a k tomu krásné předposlední místo…! A také má rezignace z funkce kapitána/naháněče… 🙂
Nedávno jsem organizoval také setkání po asi 10 letech z bývalé práce… Mělo se nás sejít šest a všichni se měsíc dopředu těšili, jak se konečně potkáme…. Jak to dopadlo?! První asi 1,5 hodiny jsem tam seděl sám… 🙂 Nakonec dorazili tři jedinci… 🙂 Dva z toho vlastně na otočku… Jediná Janička, která jela až ze Vsetína, tak s ní jsme nakonec něco popili a všechny pomluvili…
Tolik tedy asi k lidem… Či už cizím nebo kamarádům, případně bývalým kamarádům… 🙂
Nakonec zde mám jednu velice smutnou zprávu… Ti, co mě znáte, víte, že miluji auta a s tím samozřejmě spojený motorsport… Před pár dny nás zasáhla velice smutná zpráva, se kterou se v dnešní době na nejvyšší úrovni tohoto sportu již moc nepočítá… Je však vidět, že tento sport je pořád velice nebezpečný. Z toho důvodu však také tak okouzlující…
Osobně opravdu nemám rád takové ty klišé hlášky… Když se ale stane něco podobného, tak se přeci jen vždy zamyslím nad životem… A na co jsem přišel tentokrát…? Že život je krátký a nikdy nevíte, co se může stát… Proto se obklopujte lidmi, na které nemáte alergii, a život, který máme jen jeden, si užijte, jak jen to je možné! 🙂
Tak tohle, kdybych nepsal sám, je tak klišoidní, že bych si z toho asi snad i ublinknul… 🙂
Některá klišé jsou však opravdu k zamyšlení…
RIP Craigu…
